Tanzánie!!!

Pravděpodobně přichází cca pěti týdenní období nečinnosti na blogu.

Důvodem je, že se na tuto dobu přesouvám do Tanzánie a vůbec nemám tušení, jaký tam budu mít přístup na internet.

Proto se předem omlouvám, že sem pravděpodobně nebudou přibývat nové příspěvky. Ale kdo ví, třeba se to podaří. Až se vrátím zpět do Ugandy a ke svému laptopu, tak se s vámi o své zážitky určitě podělím!

Páteční večeře!

Pokračování mého článku, už se skoro blížím do finále :-)

ČTVRTEK

Ve čtvrtek jsme jídlo trochu zanedbávala.

Ke snídani jsme měli obvyklé - banán, pečivo s margarínem a kafe s mlékem.

Pak jsme se s kamarádkou vypravily do města. Původně jsme plánovaly se vrátit na oběd, ale nějak jsme to nezvládly (sháněly jsme po celé Jinje tanzanské šilinky, no nebyly jsme úspěšné). Tak jsme se pak stavili v té skvělé americké restauraci, ale daly jsme si tam pouze Milk shake (tentokrát s příchutí kit kat :-). Omlouvám, se, na fotku jsem zapomněla. Pak jsme si v rychlosti koupily místní fast food - chapati (to jsem také zapomněla vyfotit :-().

K večeři byla rýže, hrách a těstoviny a nějak jsme na to neměla chuť, takže zase nic. Ale myslím, že si to umíte představit :-)

Večeře byla o trochu chudší i proto, že všichni Američané dnes slavili Den Díkůvzdání. Oni si tedy užívali krocana (včera tu pobíhal, ráno ho zabili :-) a dalších "západních" vymožeností a my jsme si museli vystačit s hrachem. Večer jsem ochutnala zbylý jablečný moučník a byl skvělý, hned jsme dostala chuť na štrůdl :-) 

HAPPY THANKSGIVING!!!

PÁTEK

Páteční jídla tu někdy bývají z nějakého nepochopitelného důvodu speciální. Dnes se trochu slavilo Díkuvzdání (abychom z toho my neameričané také něco měli) a také to byl poslední pátek pro celou naši školu (příští týden snad odjíždíme do Tanzánie) a dvě slečny, co tu byly na pětiměsíční stáži, se zítra vrací zpět domů, tak jsme měli neobvyklou hostinu :-)

Džus, banán, chleba s margarínem, vejce a párek, ta zvláštní hnědá koule je místní pečivo nazvané "madazi" - kus těsta osmažený v oleji, na to jsme si namazala marmeládu. Super!

Po skvělé snídani jsme moc nemohli čekat něco extra k obědu. A měli jsme pravdu - rýže se zelím!!!

Poslední páteční večeře - až na minulý týden jsme tohle jídlo měli každý pátek!

Kuře, rýže, zelí, chapati a ovoce - tetokrát mango, které tu už začíná dozrávat.

Ještě dodám víkendová jídla a pak se uvidí, co bude dál.

Ať žije žlutá!

Další nakouknutí do mého talíře :-)

PONDĚLÍ

Mám se opakovat? Nezapomněla jsem džem. Jupí!!

K obědu byla malá změna - jak vidíte, posho, fazole a brambory a zelí zůstaly, ale ještě jsme k tomu měli kus vařené dýně.

Večeře byla... žlutá :-) Těstoviny, matooke, zelí, jinat sauce, opět kus dýně a kousek ananasu.

ÚTERÝ

Omlouvám se, že vám tento týden neposkytnu obrázky z úterních jídel, ale rozhodla jsme se postit a nechtělo se mi chodit do jídelny fotit cizí jídlo :-)

Ale vím, že ke snídani bylo jen pečivo (ani banány ani vejce), k obědu jako tradičně a večeři jsem vařila - byla rýže, těstoviny a zelí smíchané s vajíčkem (kdo tuhle kombinaci vymyslel, to opravdu netuším :-) a ovoce.

STŘEDA

Paní, co má na starosti jídlo je na dovolené a taky to tu tak vypadá. Došly banány, vajíčka, margarín i arašídové máslo, tak bylo jen pečivo s divným řídkým čajem.

Obědová fotografie se mi kdoví proč otočila na výšku a já ji neumím otočit zpět, dělá to blogger. No, co bylo k jídlu? Vidíte sami. Nudle, brambory (juj, až teď jsem si uvědomila, že nebylo posho) a zelí.

K večeři byla rýže a hovězí s kouskem ananasu. A musím je pochválit, ani tam nebyly nasekané kosti.

No, myslím, že jsem jsem vybrala správný název, až na dnešní večeři je všechno pořád do žluta... Už jsem zmínila, že Uganďané jsou trochu konzervativní???

Opět něco o jídle

Co dobrého jsme měli o víkendu? Podívejte se.

SOBOTA

Pokud si myslíte, že vás tahám za nos a každý den sem dávám stejnou fotku, tak vězte, že to není pravda. Pěkně poctivě to fotím! Holky u stolu se mi smály, že si na konci budu moct vytvořit koláž z několika desítek fotek stále stejné snídaně :-)

Dnešní datum značí, že jsem v Africe již tři měsíce!!! Dva jsou ještě přede mnou. A navíc v Čechách byl státní svátek - Den boje za svobodu a demokracii. To se muselo oslavit! Vypravila jsem se se spolužačkami do města na vánoční nákupy (těšte se doma!) a při té příležitosti jsme zašli na oběd do americké restaurace. Dala jsem si Philadelpia cheese steak burger s hranolkami a Chocolate Mint Milk Shake. Zvláště ten milk shake byla lahoda!!!

Ještě bych poznamenala, že když náhodou zavítáme do některé "západní" restaurace ve městě, tak tam jsou vždycky jen "bílí" = bohatí. Pro Uganďana to je místo, kam se nikdy nedostane, je to naprosto nad jeho poměry. Pro nás jsou tam ceny srovnatelné s domovinou (mojí). Proto někdy zveme některé své africké spolužačky na oběd. Je to smutné i veselé zároveň, koukat se, jak jsou poprvé v životě na takovémhle místě.

Na večeři jsme se vrátili již zpátky na základnu. Měli jsme rýži, čočku a zelené listy s kouskem ananasu.

NEDĚLE

K nedělní snídani jsem po pravdě neočekávala moc velké změny. Proto jsem byla příjemně překvapená, když bylo kromě obvyklého - pečivo a banán - ještě k tomu vajíčko na tvrdo. To bylo milé.
Nepříjemné ovšem bylo, že jsme zjistili, že dnešní oběd nebude vařený, ale studený. A to další dva kusy pečiva a další vajíčko. Trochu... nedostatečné. Ale jsem ráda, že aspoň neumíráme hlady. Lidi, co nemají co jíst tu máme hned za rohem.

Takže další fotka je jídlo, které jsme měli k večeři - rýže, dušené zelí, zelný salát s mrkví, hrách a ananas.

Co dodat? Jsem ráda, že mám co do žaludku, ale byla bych radši, kdyby se jídlo někdy trochu obměnilo. Stačila by třeba jiná úprava, nebo použít koření. Uganďané ovšem mají rádi tradice a tak se mé návrhy na drobné změny nesetkaly s  pochopením. Také uznávám, že vařit v takovém množství a v takových podmínkách moc nepodporuje kuchařovu kreativitu. 

Musím upřimně říct, že se těším na domácí stravu :-)

Články o jídle můžete očekávat i příští týden.

Na čem si v Ugandě pochutnáte?

Přináším další fotodokumentaci dobrot, které jsme měli ve čtvrtek a v pátek:

ČTVRTEK

Snídaně - opět bez džemu, je to trochu stereotypní :-)

Že nebylo k obědu posho? Nebojte, bylo. Jen jsem se ho už za ty tři měsíce tak přejedla, že ho někdy prostě vynechám. Takže jsem si dala těstoviny s fazolemi (je to vlastně takový kříženec mezi fazolemi a hrachem), dušené zelí a ananas.

Na večeři jsem přišla pozdě (publikovala jsem včerejší článek o jídle :-) a tak na mě zbyla jen rýže a trošičku zeleninové směsi z lilků. Prý bylo ještě zelí, ale to jsem ani nezahlédla. A samozřejmě ananas.

PÁTEK

Přinesla jsem si na snídani džem a kamarádka mi dala svůj banán. Rázem se snídaně o trochu vylepšila :-)

Oběd - asi se budu opakovat - ananas, posho, brambory,fazole, zelí. Ještě že člověk jí proto, aby žil, nikoli že žije proto aby jedl. Tady v Africe se to fakt potvrzuje.

Páteční večeře - o těch bych mohla napsat mnoho. Člověk se vždycky ráno probudí a říká si - kuře, zelenina, chapati... A těší se na večer. Tedy těšil se až do dnešního dne. To jsme totiž přišli do jídelny a kuře a chapati nikde :-(

Místo toho byla rýže, matooke, hovězí maso (bylo v něm ale tolik úlomků kostí, že jsem se skoro bála to jíst), jinat sauce (omáčka z arašídů), dušené zelené lupení a kousek ananasu.

No, naštěstí jsem si už několikero předchozích pátečních večeří vyfotila, takže vám to někdy ukážu.

Co na to říkáte? Já už jsem se naučila, že důležité je být vděčná za to, že máme jídlo, je ho hodně a někdy i docela chutná (ovšem o obědech musím upřímně říct, že jsou dost bezchutné). Ať jíte doma cokoli, přeji vám dobrou chuť!

Pokračování příště :-)

Jídelníček v Ugandě

Na mém profilu na Facebooku se čas od času objeví dotaz: "Co že se tu jí?"

Než abych vám to složitě popisovala, tak jsem se radši inspirovala svou sestřenicí, která nedávno strávila rok v Japonsku a na svém blogu po dobu jednoho měsíce zobrazovala kulinární výtvory z japonské kuchyně.

Já na svém blogu budu zveřejňovat jídla těchto čtrnácti dnů. Proč? Protože 

a) za čtrnáct dní se pravděpodobně přesunu do Tanzánie (ale pokud tam narazím na něco gastronomicky zajímavého, tak se o to s vámi podělím)

b) sami uvidíte, že delší doba není potřeba, čtrnáct dní bohatě postačí na to, abyste si udělali dostatečnou představu o naší stravě :-)

Tak začínáme:

PONDĚLÍ

Ke snídani jsme dostali 2 rolky (takové pečivo, co chutná asi jako makovka) na které  nám služba vždy namaže tenoulinkou vrstvičku (slaného) margarínu, banán a kafe s mlékem (mléko je ráno nadojené od místní krávy a pak převařené), sama jsem si snídani vylepšila mango džemem (ten je hrooozně sladký). 

Oběd: brambory (to známe), posho (kukuřičná mouka svařená s vodou na hodně hustou kaši; je to naprosto bezchutné asi jako rozvařená neosolená rýže), fazole, lehce podušené cosi zelené (asi mangold) a kousek ananasu.

K večeři byly brambory (opět :-), rýže a taková omáčka z lilků, opět ananas.

ÚTERÝ

Ke snídani bylo... to bych jen opakovala popis z pondělka, jen jsem si zapomněla přinést džem :-(

K obědu jsme měli (opravdu překvapivě) rýži, matoke (viz článek o banánech), těstoviny s masem (něco jako lunchmeat), dušené zelí, jinat sauce (omáčka z mletých arašídů - arašídová moučka se svaří s vodou) a ananas.

Večeře - brambory, posho (to jsme si nemohli nechat ujít), fazole, (asi)mangold a ananas.

STŘEDA

Ke snídani bylo...můžete třikrát hádat :-), jen k pití se střídá kafe a zázvorový čaj s mlékem, opět bez džemu...

K obědu bylo posho, brambory, fazole, dušené zelí (ananas na mě nevyzbyl :-()

Večeře - rýže, dušené zelí, kozí maso (jak že se to nazývá?) (zajímavé je, že to tu vaří vždy v celku - jen to nasekají i s kostmi, kůží a radši nechci vědět s čím, člověk to pak musí opatrně obírat :-) a ananas.

Co k tomu dodat? Dám vám hádanku - jaká barva v našich jídlech povětšinou převládá?

Pokračování příště...

Rafting na Nilu

V sobotu 10.11. měl můj drahý bratr narozeniny. Jelikož jsem to nemohla oslavit s ním, tak jsem to alespoň oslavila s některými svými spolužáky a to velmi netradičním způsobem! Vypravila jsem se sjíždět Nil na raftu :-)

Na nilské kaskády se člověk nedostane jen tak sám od sebe, musí se proto trochu (hodně) plácnout přes kapsu a jet komerční splutí - se zkušeným kormidelníkem a naprosto nezkušenou posádkou :-), záchranným člunem a záchrannými kajaky, se snídaní, obědem a večeří a s lidmi na přenášení lodí.

Už 14 let jezdím na vodu po Čechách a okolí a jsem zvyklá pěkně makat (jezdit s bagáží, přenášet plné lodě i několik set metrů, kibicovat háčka, co má dělat :-) tak jsem si tady připadala jak vodácká princezna, ale když jsem si to zaplatila, tak jsme si to pořádně užila!!!

Pro znalé - Nil je řeka široká jak Vltava v Praze, teče velmi rychle, ale na klidných úsecích je to tak zwc, někde jsou peřejky ww I a pak tam jsou peřeje a kaskády ww III až VI. (Tu šestkovou jsme nejeli, ale na pohled to vypadalo nádherně.) 

Fotky ovšem vypoví více, než slova, tak se koukněte:

Já a čtyři moji odvážní spolužáci (kromě mě si všichni také ve stejný den skočili 44 m bungee jamping s namočením v Nilu:-).

Posádka našeho raftu - kormidelník v červeném byl Rob z Austrálie, skvěle se s ním povídalo, ostatní členové posádky byli nemluvní.

Před první peřejí ww IV. - zatím s úsměvem, póza pro fotografa

Druhá peřej - ww V.

Zatím vše vypadá OK. (Jen nevím, co to tam ten kormidelník dělá s pádlem...)

Tady se to už naklání a vlna nás trochu otáčí.

Tady mi už bylo jasné, že nás to otočí, tak jsem se zkušeně odkopla od raftu :-) A pak jsem na chvíli zůstala vězet v následujícím válci, ale na pomoc mi přispěchal záchranný kajak.

Odpoledne jsme změnili raft a kormidelníka. Na poslední peřeji nazvané Nile Special nám dal vybrat - buďto na kraji ww III, nebo prostředkem ww IV s 90% šancí na otočení se. Hádejte, co jsme si vybrali...? Chvíli jsme si to užívali a pak nás vlny sevřely mezi sebe, raft se zkroutil a já ani nevím, jak jsem se ocitla ve vodě (ty nohy nahoru jsou moje, tělo je již ve vodě :-). Naštěstí jsem vycvičená - držet pádlo, kontrolovat helmu, nepanikařit, ani když mě raft praští do hlavy, držet dech a kopat nohama :-) Jakmile jsem se vykopla na vzduch, tak jsem si to pořádně užila. 

Pro zasvěcené a pamětníky - tak 5x větší vlny než ve Vlkanové za povodní. Žůžo!

Poté, co si voda s raftem pohrála tam zbyli pouze dva členové posádky.

Co dodat? Byl to skvělý den! A k tomu jsme si užívali jídla, které jsem neviděla už tři měsíce - ledový salát, okurky, mrkvový salát, šunka, tvrdý sýr, pravé máslo...!

Je libo kuřecí polívku?

Varování! Následující článek (a zvláště fotografie) není pro slabé povahy (a žaludky)!

Jako zhýčkanému dítěti z velkoměstského paneláku mi první část procesu přípravy kuřecí polívky připadá zajímavý, proto jsem to zdokumentovala. Ti, kteří mají zkušenost s tím, jak chodí věci na vesnici asi moc fascinováni nebudou, tak se omlouvám, že pro některé tento příspěvek nebude novinkou.

Člověk jednou takhle ráno přijde do kuchyně a tam se promenáduje... slepice. Chodí tam takhle několik dní.

Jednoho dne se majitelka rozhodne, že je čas s tím něco udělat a tak vezme provaz a slepici sváže.

Pak vezme nůž a dál si to už můžete představit (i podle fotografií) sami.

Pak se tělo spaří horkou vodou a peří prý jde dolů skoro samo.

Polívku jsem neměla, ale vím, že když máme každý pátek k večeři kuře, tak je domácí, z kurníku tady na farmě a ještě ráno vesele běhalo ::-)

Cestování po Ugandě, díl I.

Cestovat v Ugandě je dobrodružné!

Jenom se v tom vyznat je dost náročné - co a kam jede... Má to nějaký skrytý řád, který jsem zatím neodhalila :-).

Cestuje se tu v zásadě třemi dopravními prostředky - autem (to tu nebudu zveřejňovat, to je nuda:-), boda boda (to je velká zábava a o tom někdy příště) a taxi.

Taxi je minibusík, který vlastní soukromník, ale využívá se pro veřejnou dopravu.

Taxi jezdí na trase mezi různými místy. Důležitou osobou je řidič a pak conductor. To je osoba, která se celou jízdu vyklání z okna a křičí na lidi jdoucí podél silnice, kam že to má toto taxi právě namířeno. Abych ospravedlnila, proč se v tom stále nevyznám - křičí to trochu kódovaně a já se ještě nenaučila správné kódy pro místa, kam jezdím. Někdy conductor také jen mává a podle polohy ruky a prstů se (prý) pozná cílová stanice. Jeho zodpovědností je, aby se taxi naplnilo a aby všichni řádně zaplatili.

Taxi je určeno pro 14 pasažérů. To je ovšem množství, které jsem tam nikdy nezažila. Většinou tam jede tak 20 lidí, mnohdy však ještě mnohem více. Je to opravdu dost na těsno :-) Nejvíc se nás tam zatím mačkalo 27.

Když není zbytí, tak se pasažéři naskládají i na střechu (pozn. to jsme jeli autem patřícím naší škole, všichni pasažéři byli studenti a jeli jsme jen krátkou vzdálenost po velmi vedlejší cestě:-) Ale je běžné, že se jezdí na korbách velkých aut.

 

Někdy se podaří, že se pro velkou skupinu sežene autobus. To je pak luxus, když má každý svoje sedadlo :-)