Keňa, aneb cesta tam a zase zpátky

Z Ugandy se dá do Tanzanie dostat třemi způsoby.

1. letecky - tři nej: nejrychlejší, nejpohodlnější, nejdražší

2. po vodě přes Viktoriino jezero - to by se mi moc líbilo, bohužel tato možnost nebyla v nabídce

3. po souši - pěšky, autem, na motorce, busem... Vyšel na nás autobus. Jelikož jsme jeli na východ Tanzánie, tak jsme projížděli Keňou. Strávila jsem v této krásné zemi 17 hodin cestou tam a 12 hodin cestou zpět.

Ráda se s vámi podělím o pohledy z autobusového okýnka. Všechny fotky jsou z cesty tam, neboť zpátky jsme jeli Keňou přes noc.

Některé záběry jsou pořizované přes sklo, tudíž se omlouvám za zhoršenou kvalitu.

Ugandu jsme opustili na hraničním přechodu Busia, pak jsme projížděli městy Eldoret, Kisumu, Nakuru a Nairobi a do Tanzánie jsme přejeli na přechodu Namanga.

Proč sem dávám fotografii silnice? Protože tak vyjeté koleje jsem asi v životě neviděla. Místy byly až 10 cm hluboké! Naštěstí si tohoto nedostatku je správa keňských silnic (či kdo to má na starosti) vědoma a něco s tím dělá. Silnice se čas od času opravují. Co pak dělají auta, autobusy atd.? Prostě jedou vedle silnice na uježděném pruhu hlíny. Někdy jsme se takhle kodrcali i několik kilometrů. 

Máte-li na něco chuť, podél silnice si cestou můžete mnoho věcí koupit (ovšem k mání jsou hlavně sladké brambory).

Kolem měst Kisumu a Nakuru je Keňa hodně kopcovitá, zelená a je tam spoustu jezer. Hodně mi to připomínalo ČR.

Jak se staví dům - záleží na tom, co je k dispozici - zde rudá hlína, proto se v této oblasti pálí červené cihly.

Okolo Nairobi se ráz krajiny mění, je to taková rovná savana, sem tam keř či strom - ideální místo pro stáda zeber.

Jaký je nejčastější dopravní prostředek? Osel! Oslí potahy jsme míjeli všude!

A krásné ovečky nešlo nevyfotit! (Smradlavé, hlasité, hloupé - to byla doba, než jedno stádo přešlo silnici, pořád se někdy zdržovaly!:-)

Projíždět Nairobi bylo najednou jakoby z jiného světa - uspěchané a zacpané velkoměsto. Jako Praha ve špičce. Jen když se řidiči nelíbila cesta, tak prostě začal troubit a couvat. A to klidně i několik set metrů. To, že všichni ostatní chtějí jet opačným (=správným) směrem ho opravdu nevzrušovalo. A zas jsem si rychle uvědomila, že jsem v Africe.

Další zvláštní věc v Keni byla ta, že nás každých několik kilometrů vždy zastavila silniční kontrola. Na silnici ležely takové ty zubaté pásy, aby opovážlivcům kdyžtak praskly pneumatiky. Důvodem zvýšené bezpečnosti jsou blížící se (v březnu) prezidentské volby v Keni, které už teď vzbuzují nepokoje. Určitě je proto dobré se modlit za pokoj pro tuto zemi.