Kousek domova v Ugandě

Ahoj, dneska to bude rychlé!

Jen jsem se s vámi chtěla podělit o to, jak mohou člověka potěšit úplné maličkosti a vlastně hlouposti.

Člověk tak kráčí po hlavní třídě tohoto velmi čilého, hlasitého, někdy smrdícího, špinavého městečka a najednou uvidí...

I v Africe se prodávají naše (= v Číně šité) boty. Když jsem se ptala svých afrických spolužáků, tak říkali, že to jsou hrozně drahé boty.

Co fakt, že jsou Baťa v Africe luxusní boty říká o této firmě, si může každý vyložit po svém :-)

Co tu roste - mango a pomeranč

Dnes přicházím s dalším dílem o místní flóře. Tentokrát jsme vybrala mango a pomeranč.

Mango je plod mangovníku, je to pěkný listnatý strom, na kterém uzrávají oválné plody manga. Tento strom tu roste úplně všude. Manga na něm zrají dvakrát do roka. Je zajímavé, že tu teď máme stromy, které mají manga už velká (ale zralá prý budou až v prosinci) a další, které mají plody úplně maličkaté, těm to bude trvat trochu déle. Takže si teď užívám mang a zjistila jsem že je mám radši, když nejsou úplně dozrále, protože to se pak jen rozpatlají.

Pomeranč je je plod pomerančovníku, mnozí z vás určitě viděli i tu rostlinu, takže o ní nemusím sáhodlouze psát. Zajímavé tu ovšem je to, že se tu pomeranče trhají a konzumují, když jsou zelené. My jsme se ptali, jestli to je normální, pomeranče jsou přeci oranžové (orange is orange:-), ale oni říkali, že je mají zelené (orange is green :-), jsou ale strašně kyselé a nám z Evropy a USA je jasné proč :-).

Pomeranče na trhu s ovocem:

Co tu roste - banány a avokádo

Zajímá vás, jak se vlastně pěstují některé ty tropické plodiny, které ve střední Evropě známe pouze dovezené do obchodů? Vše, co v Ugandě jíme je místní produkt, proto jsem se rozhodla, že vám čas od času ukážu, jak vypadají rostliny, jež jsou pro nás většinou tajemné a z nichž zpravidla známe jen plody.

Dnes jsem zvolila banány a avokádo.

Banány známe u nás hlavně jako sladké velké plody banánovníku, které se k nám dováží z Jižní Ameriky. V Africe jsou pro pěstování banánů stejně vhodné podmínky. Pěstují se zde dvě odrůdy. 

Škrobovité banány, které se musí tepelně upravit (v angličtině pod názvem plantains, místní název je matoke). A i tyhle banány se připravují ve dvou variantách. Nedozrálé matoke se oloupou a uvaří ve vodě a poté se rozmačkají. Chuť mají asi jako nakyslá, lehoulince nasládlá hutná bramborová kaše. Dozrálé matoke se vaří ve slupce, která se pak sloupne a tato varianta už člověku chutí připomíná banán - je sladší, ale vařením se trochu "rozblemcl". Nicméně obojí se podává jako příloha ke slaným jídlům

Sladké banány, které nemají tolik semen jako matoke, se zde také pěstují. Jen jsou menší, zpravidla mají délku cca 10 cm. 

Ráda bych také vyřešila spor o to, odkud se banány otevírají:-) Zde se sladké banány kupují (nebo utrhnou) ve velkých trsech. Trs se nechá dozrát, až jsou na slupce černé tečky. Poté se banán z trsu utrhne a jelikož je už zralý, tak se od trsu odtrhne přesně v místě, kde končí banán a začíná stopka. Stopka tedy zůstane na trsu a na špičce banánu v místě, kde byl odtržen je slupka porušená, takže si člověk banán loupe odtud. Protilehlá špička banánu se nejí:-)

Avokádo pro mě bylo trochu záhadou. Poprvé jsem ho ochutnala, když mi bylo asi šest let a táta ho dovezl ze zahraničí. Nejvíc se mi z něj ovšem líbila ta plochá velká pecky, co je uvnitř. Pak dlouho nic a pak jsem se s ním čas od času setkávala v obchodech. Nebyla jsem si ale úplně jistá, co to vlastně je. Ovoce, zelenina? Nemá samo osobě moc výraznou chuť, tak záleží na tom, s čím si ho člověk dá. Nikdy jsem ale netušila, jak vlastně roste. Až tady, když jsem se o tom jednou zmínila, mi má kamarádka z Ugandy řekla: "Vždyť to je ten strom u hřiště!" a měla pravdu. Hned jsme se tam vypravily, prozkoumaly to a jedno z mnoha avokád si utrhly. Já sama ten strom nazývám avokádovník, ale jak jsem zjistila na Wikipedii, tak správný název je hruškovec přelahodný a avokádo se řadí mezi ovoce. No a když to člověk ví, tak si hned už umí lépe představit, jak asi ten strom vypadá.

                                 

Sobotní praní

Co se dělá v Ugandě v sobotu ráno? Pere se!  

Představíte si pod tím, že vezmete kupu prádla, nastrkáte to do pračky, přidáte prací prášek, zapnete vodu, zmáčknete knoflík a jdete si na dvě hodiny číst/dívat se na něco/vařit/uklízet či dělat něco jiného bohulibého? Tak to jste na omylu!

Tady vezmete kupu prádla, jeden či dva škopky (pokud máte štěstí a jsou volné), prášek či mýdlo a jdete k venkovnímu dřezu a u toho stojíte následující půl až dvě hodiny (záleží na množství a zašpinění prádla (které je vzhledem k té všudypřítomné rudé hlíně značné :-)) trpělivě všechno drhnete. RUČNĚ.

Připadá vám, že to je jako příběh z jiné planety? Nebo, že jsem se omylem octla na jediném místě na planetě, které je trochu pozadu za "civilizací"? Tak trochu ano, ale to jediné místo je vcelku rozsáhlé. Dalo by se říct, že to je skoro celá Afrika (a pravděpodobně i jiná místa na naší Zemi). Ptala jsem se a pračka + proud + případné opravy je tak drahé, že místním nezbývá, než si pravidelně máchat ruce ve vodě. 

Jsou na to zvyklí už od malička. Všichni mí afričtí spolužáci (včetně těch mužského pohlaví) jsou vcelku zruční a perou vše, co se dá. I boty.

Já jsem si za svůj život párkrát ručně prala, třeba na táborech, ale nejsem v tom tak zkušená, tak se mi místní trochu smáli a radili, ale za těch pět měsíců už určitě budu skoro profesionál :-)

Ještě že tu  je většinou značné teplo, tak to krásně schne.

Mějte se hezky a nezapomeňte být Bohu vděční za všechny naše vymoženosti :-)

Rozhledy po Ugandě

V sobotu 8.9. jsem se s několika dalšími spolužáky konečně vypravila na nedaleký kopec. Celou dobu, co tu jsem, jsem si říkala, jaký asi odtamtud je výhled. Teď jsem to konečně viděla a byl pěkný! Kopec ční asi 200 m nad okolní krajinu a je odtamtud vidět do všech stran. Krajina je mírně zvlněná, hodně polí a sem tam nějaký les či pás stromů - skoro jako v Čechách.
Vzhledem k tomu, že jsem se tam byla hlavně dívat po okolí, tak vám ukážu, co jsem viděla:
Pohled na část Viktoriina jezera a ostrovy.

Na vrcholu.

Další pohled na jezero (je to jen jedna z mnoha zátok, tak si nemyslete, že vidíte druhý břeh :-).

 To jsme my.

Pohledy na vesnici Kakira, velké budovy v levé části jsou továrna na zpracování cukrové třtiny.

Zelená pole za námi jsou plná cukrové třtiny.

Opice

Konečně je to tu!

Viděla jsem volně žijící opice. Chodí si sem k nám zalézt na stromy, co jsou u sportovišť. Původně jsem myslela, že to jsou makakové, ale poté, co jsem je pořádně prozkoumala a hledala obrázky na internetu (to abych si byla jistá, že sem nebudu psát nějakou hloupost), jsem zjistila, že to jsou kočkodani.

Viděla jsem je už dvakrát a pokaždé jsem neměla foťák, naštěstí jednou se mnou byli další lidé, kteří byli připraveni, tak jsem si od nich fotky stáhla. Když jsem je viděla poprvé, byla to pětičlenná rodina, samice měla na krku mládě a bylo opravdu zábavné je pozorovat, protože ona si vždycky někde sedla, pustila mládě na procházku a pak zas zavolala, vztáhla přední tlapky, mládě do nich skočilo a pověsilo se jí na krk. Bylo to úplně jak u lidí. Je to pěkné pozorovat, jak je Bůh pěkně stvořil a dal jim tu podobnost s lidmi, aby to mnohé zmátlo a přišli s takovými nesmysly, jako že máme společné předky :-)

Tady jsou dvě fotky, omluvte jejich kvalitu, bylo to narychlo. Třeba se mi někdy podaří nějaké lepší a ukážu vám je.

Máme tu mezi stromy lanovou a opičí dráhu, samozřejmě míněnou pro lidi, ale opice si určitě myslí, že to tam je pro ně :-)

Počasí

Všichni se mě ptají, jaké je v Ugandě počasí. Předpoklad zpravidla je, že je tu hrozné vedro, když je to ta Afrika.
Nuže, tady tomu tak není. Je to dáno především nadmořskou výškou. Většina Ugandy leží ve výšce kolem 1100 m.n.m., takže to je jako u nás horské hřebeny. Proto tu je spíš příjemné klima mezi 20 až 27 stupni. Vzhledem k blízkosti obrovské vodní plochy (Viktoriino jezero) tu je značně vlhko - mezi 70 až 95%. Jinak se v Ugandě jako všude jinde na rovníku střídají období sucha a období dešťů (tzn že každý den odpoledne dvě hodiny prudce prší). Třeba teď se mají měnit deště na sucho. Všichni místní ale tvrdí, že se v posledním roce klima mění a že se letos nedá rozeznat rozdíl mezi obdobími. Teď prý už třetí měsíc trvá zvláštní mezidobí, kdy je chvílemi hodně teplo a sucho a pak třeba celou noc a den prší. Pro mě osobně je déšť docela příjemný, protože lehce zchladí vzduch a osvěží to tu.
Přes den to tu vypadá takto: ráno před rozedněním je to na dlouhý noháv a rukáv, dopoledne je příjemné teplo, uvnitř ve zděných budovách nosím i svetřík, odpoledne se pak vzduch značně ohřívá a vzhledem k vlhkosti je trochu dusno. Pokud je hodně teplo, spustí se navečer prudká bouřka, jindy jen lehce sprchne, nebo spadne pár kapek. Po západu slunce je teplo, ale to si zas oblékám lehké oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi jako opatření proti moskytům (kterých tu mimochodem není zas tak moc).
Počasí jsem nenafotila, ale můžete se podívat na systém stupňů a kanálků kolem našeho domu - je to proto, aby při přívalových deštích voda rychle odtekla.

To svázané proutí v popředí je místní koště, jež používáme při úklidu :-)

Jaká je místní civilizace?

Už jsem tu zmiňovala, že jsem byla navštívit nedalekou vesnici a také město Jinja. Omlouvám se, že jsem sem ještě nepřidala žádné fotky, pracuje se na tom (mám jich totiž hrozně moc).
Nicméně dnes odpoledne jsme se s ostatními vydali na průzkum té strany od základny, kterou ještě neznáme. Je tam vesnice zvaná Kakira a radši vám sem hned nahraji nějaké fotky.

Na cestě do vesnice (je to pouze udusaná hlína) se vcelku pravidelně míjí zvířata a povozy.

Toto je pohled na ty udržované domky, pravděpodobně jsou jejich majitelé movitější.

 A toto jsou již typické vesnické domky, většinou z plechu.

 Hlavní ulice nabízí spoustu zrakových, sluchových i čichových podnětů.

 Trh na hlavní silnici. Najdete tu opravdu všechno.

Místní ovoce je tu k mání všude. Tady jsem si dnes koupila ananas za v přepočtu 8 Kč.

 Další pohled na trhovce (v těch boudičkách žijí - prodávají, vaří i spí).

Dnes jsme spoustě afrických dětí způsobily ohromnou radost. Na zavolání "Mzungu, how are you?" jsme zamávali, pak jsme je vyfotili a pak jsme jim obrázek ukázali. Jak je to jednoduché!

Toto je ulička "hrůzy" - masný trh a v tomto krámu myslím prodávali hovězí vnitřnosti :-)

 Uprostřed trhu s oblečením je kontejner a v něm nacházejí potravu ... krávy.

Vypadá to trochu neuvěřitelně, ale už si pomalu začínám zvykat :-)

Výpadky proudu

Omluvte prosím nepříliš častou aktivitu na tomto blogu. Je způsobena:
a) mojí leností
b) nedostatkem času
c) čtyřmi elektrickými zásuvkami v pokoji pro třináct lidí (nemluvě o tom, že máme značný nedostatek konvertorů do zásuvky, tady mají britský typ)
d) častými výpadky proudu (před týdnem byla bouřka a blesk (prý) udeřil do rozvodné skříně našeho domu, od té doby máme je častější spíš období, kdy proud není, než kdy proud je :-)
Co na to říct? AFRIKA :-)
Ale slibuji vám na svou čest, že se budu snažit, materiálu ke článkům mám v zásobě hodně.

Už asi hodinu se tu snažím nahrát fotku toho, co vidím, když nejde proud, ale nejde to, nějak mi vypadává připojení na internet (slabý proud:-)
Ale co vidím, je asi každému jasné. Skoro nic!

Tak po dvou hodinách se to podařilo, tak třeba tohle: