Odkud teče Nil?

Omlouvám se! Vím, že na tomto místě se měl včera objevit článek o procházce do vesnice, ale po pravdě řečeno, je tu nějak teplo a včera na večer jsem už měla pocit, že mám zavařený mozek, takže jsem se nezmohla ani na zapnutí notebooku. 

Dnes jsme se s několika lidmi ze školy vydali za dobrodružstvím do 8 km vzdáleného města Jinja. Jak to tam vypadalo si nechám v zásobě na jiné dny, kdy bude podnětů k psaní blogu pomálu. Můžu vám však prozradit, že to stálo za to a snad to i bude vidět z obrázků.

Hlavní důvod, proč vlastně město Jinja vzniklo a je to druhé největší centrum Ugandy, je řeka NIL. Město totiž leží přímo na místě, kde Nil pramení. Rozuměj - kde vytéká z Viktoriina jezera řeka dvakrát širší než Vltava v Praze. (Je faktem, že o pramenech Nilu by se dalo určitě dlouho diskutovat, ale tady z toho místa určitě vytéká řeka nazývající se Victoria Nile.)

Na toto místo jsme se dneska také podívali a vy si to se mnou můžete prohlédnout alespoň na fotkách.

Pro ty, kdo si to nemohou sami přečíst uvádím stručný výtah níže vyfocené informační tabule - Vítejte u zdroje velké řeky Nil. Z tohoto místa vytéká z Viktoriina jezera řeka Nil. Vodě trvá tři měsíce, než dosáhne svého cíle - Středozemního moře (cca 6400 km). Vodopády, které v r. 1862 spatřil J.H. Speke jsou od roku 1947 pod hladinou přehrady Owen Falls. atd...

Místo, kde původně voda z jezera spadala vodopádem a dále tekla jako řeka Nil.

Foto na "prameni" Nilu.

Několik Američanů, Evropanů a Afričanů na rozhraní Viktoriina jezera a řeky Nil.

Jaká je Uganda?

Už jsem tu skoro týden a konečně mohu na tuto otázku částečně odpovědět :-)

Myslím, že bych našla mnoho přídavných jmen, kterými bych už byla schopná tuto zemi popsat, ale dneska bych odpověděla jedním slovem. Uganda je ČERVENÁ.

To je věc, na které jsme se shodli všichni, kteří odtud nepocházíme - ta červená barva překvapila opravdu každého. Přikládám pár fotek, jako důkazní materiál.

Díky vlhkému podnebí je kromě červené Uganda také dosti zelená. Všude kolem jsou stromy - akácie, ibišky, palmy, banánovníky atd.

Červenou barvu všude doplňují krásně zbarvené květy keřů a bylin.

Za plotem se odkrývá pohled na zorané červené pole a ta louže, co je vidět v pozadí, je zátoka Viktoriina jezera.

Jak vypadají cesty v Ugandě? Kromě hlavních tahů to je udusaná červená hlína, takže zde člověk stále má červené nohy. Toto je fotka části naší skupiny na procházce do vesnice. Jak to vypadalo tam, se dozvíte zítra.

První dojmy a pohledy

Jak to tu vypadá? Z Ugandy jako takové jsem toho zatím moc neviděla, protože jsem jí projížděla v noci. Jaké to je tam, kde bydlím? Takovéhle:

Pokoje jsou velké, bude nás tam třináct! Pět měsíců! K dispozici máme turecké záchody :-), studenou vodu ve sprše a maličké umyvadýlko. Spíme na palandách a některé z nás budou mít k dispozici poličku (ostatní se nevejdou :-() Nad postelí musí mít všichni síť proti moskytům, tak jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až budou takhle ozdobené všechny postele. Obrázek dodám.

Jídlo - je africké. Ke snídani pečivo a banán. K obědu a večeři několik různých příloh - těstoviny, sladké brambory, posho (kaše z mleté kukuřice), normální brambory, k tomu luštěniny, mikroskopické porce masa, nějaká omáčka (třeba z arašídů) a avokádo.

Příprava posho - kukuřice se suší a pak mele a svaří s mlékem.

Pitná voda - musí být chemicky ošetřena, takže mám pocit, jako bych pila vodu z hodně chlorovaného bazénu a v ústech mi zůstává zvláštní pachuť.

Místní flora - tohle máme doma 50 cm vysoké, tady je to strom - ibišek.

Tolik první dojmy a obrázky.

Cesta

Kde začít? Samozřejmě na letišti. Let z Prahy do Istanbulu proběhl rychle, bylo zajímavé dívat se cestou na místa která znám a teď je vidět tak malinké. Karlštejn, Orlík, Vltavu a také nová místa - Budapešť, hory v Rumunsku a Bulharsku. Z Istanbulu jsem odlétala navečer, takže jsem viděla jen kousek Řecka a pak náááádherný západ slunce nad Středozemním mořem, škoda, že jsem neměla po ruce foťák. Zastavili jsme v Kigali (Rwanda) a pak jsem již rozespalá vystupovala v Entebbe (Uganda). Dáky Bohu, že jsem se shledala se zavazadly i s člověkem, co mě měl vyzvednout a se svítáním jsem vcházela do pokoje, kde budu následujících pět měsíců bydlet.